Honzo, přicházíš do Slavoj BK Litoměřice na pozici předsedy klubu… ty ale nejsi pro litoměřický basket novou tváří, mohl bys nám stručně popsat svůj vztah a vazby k tomuto klubu?

V litoměřickém basketbalu se pohybuji přes 30 let. Začal jsem hrát pod trenéry Jánošíky v roce 1990. (tímto je zdravím oba). Poté jsem se přes žáky a dorost stal na dlouhou dobu členem A týmu mužů a chvilku i koketoval s hraním na profi úrovni v Děčíně. Po skončení aktivní kariéry v A týmu a posléze B týmu jsem se přesunul k trénování dětí v Litoměřicích, kde jsem pomáhal H. Šotnarovi. No a loni, po cca 4- leté pauze jsem se k trénování vrátil, kdy mi roli asistenta týmu U11 nabídl H. Dvořáček.

Z jakého důvodu jsi se rozhodl do tak náročné funkce nastoupit a kdo za tebou s tímto nápadem vůbec přišel?

Na toto téma jsme se v minulosti s Pepou Mayerem bavili několikrát. Mám stále relativně malé děti, a tak jsme náš rozhovor vždy zakončili s tím: „ještě je čas“. Až letos se náš hovor stočil konkrétněji a Pepa nade mnou zvítězil... (s úsměvem) Ne, teď vážně. Po dlouhých úvahách jsem se rozhodl Pepu vyslyšet a nabídnutou pozici přijmout, což beru jako nemalý závazek vůči všem, kteří se kolem basketbalu v Litoměřicích pohybují. A tímto Pepovi děkuji za důvěru, kterou do mě vložil.

Kromě této pozice máš ale také své civilní zaměstnání a rodinu... Dá se to vůbec skloubit?

Moje zaměstnání je poměrně časově náročné a často skýtá nenadálé služební cesty. V tomto to problém trochu je. Ale s tím jsem do toho šel a Pepa mi nadále vyslovil podporu, pokud bude třeba. Co se týče rodiny, tak ta je svým způsobem zvyklá (směje se). Nicméně i toto jsem s ženou řešil a mám její support.

Jaká jsou tvá očekávání od předsednictví v basketbalovém klubu? Je pracovní náplň v něčem podobná tomu, co děláš ve svém hlavním (civilním) zaměstnání?

Podobná svou náplní určitě je a očekávání samozřejmě mám jen ty nejvyšší. Mým cílem je využít své dovednosti ke zlepšení klubu jako takového. Ať již se budeme bavit o komunikaci, organizaci či o některých systémových věcech.

Dalo by se říct, že se z tebe stal manažer/ředitel sportovního klubu… máš nějaké další ambice v této oblasti? Chtěl bys časem přesedlat pouze na vedení sportovních klubů a třeba se dokonce posunout i mimo Litoměřice?

Takto na to nenahlížím. Není to o mě, ale o NÁS. Ambice se někam dál posunout nemám. Hlavní je pro mě zlepšování klubu, více sportujících dětí a budování organizace, která bude mít nadále dobré jméno. Děti a sport, to je z mého pohledu jedno z TOP témat dnešní doby. A my v klubu uděláme maximum proto, aby jich u nás sportovalo co nejvíce.

Kromě tebe do Litoměřic přišel další mladý a perspektivní člověk, který se bude trénování věnovat na plný úvazek. Jak na tuto skutečnost nahlížíš?

Pro mě toto byla jedna z priorit (nejen moje). Pokud chceme poskytovat maximální servis dětem, je tento krok nezbytný. Doba se mění a s tím se skýtá nutnost profesionalizace. Tímto Tomáše u nás i svým jménem vítám a přeji mu, aby naplnil vše, co si jako trenér vytyčil. A hlavně, aby ho trénování bavilo a dělal ho rád. Protože bez toho „mít to rád“ to prostě nejde.

Určitě už máš nějaký přehled o tom kde nás (jako klub) „tlačí bota“ co je třeba zlepšit, nebo co naopak dobře funguje… mohl bys některé z těchto věcí zmínit?

Jak jsem již v krátkosti zmínil, jde spíš o nastavení některých procesů v klubu a následné odpovědnosti nás všech. Nestylizuji se do role, že všechno změním. Ale basket mám rád a chci v něm pomáhat, jak budu moct. 

Honzovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchu nejen v profesním životě!